ŽIVOTOPIS

Umělecké dílo lze jen málokdy zcela oddělit od života samotného umělce. Někdy je provázanost těsnější, někdy tuto souvztažnost téměř zcela zavál čas, ale někdy je životní příběh umělce tak důležitý, že spolu s jeho prací tvoří bezmála nové a svébytné umělecké dílo. Silný příběh doprovází i nedávno znovuobjevené dílo slovenského fotografa Vladimíra Koštiala.
Koštial se narodil roku 1912 v nevelké obci Stará Turá, blízko Nového Mesta nad Váhom, dětství však prožil v Bratislavě, kde se také vyučil fotografem v ateliéru Emanuela Procházky. Podle rodinné tradice mu tuto celoživotní cestu svým rozhodnutím předurčila maminka. Zapálit mladého autora pro fotografii nebylo ale příliš složité a ve svých pětadvaceti letech si Vladimír Koštial otevřel vlastní fotografický ateliér v Tatranské Lomnici. Až zde mohl zcela skloubit svůj výtvarný talent s láskou a obdivem k horám, jež se napříště staly jedním ze stěžejních námětů jeho snímků. Tou dobou jej ovšem neinspiruje pouze divoká příroda a její obyvatelé, ale také velmi složitý milostný vztah s Julií Schrankovou, který sám o sobě jako by vypadl z románového příběhu a který přes mnohá úskalí nakonec došel naplnění a Julie se stala Koštialovou ženou a tvůrčí múzou. Cesta k vytvoření zajímavého a mimořádně pestrého díla byla otevřena.
Následující desetiletí Koštialova života jsou prodchnuta intenzivní fotografickou prací, kdy se z prakticky neznámého maloměstského autora vypracoval až mezi elitu slovenské fotografie. I přes peripetie dějin, jakými byla druhá světová válka nebo znárodnění ateliéru po roce 1948, si Koštial zachoval značnou dávku tvůrčí svobody. Pečlivě zaznamenával krajinu Vysokých Tater, její přírodní bohatství a kulturní dědictví, ryzost zdejších obyvatel a jejich zvyky a rituály. Postupně se jeho pozornost obrátila v podstatě k veškerému dění v regionu.

Zdá se, že tvůrčího vrcholu dosáhl Koštial v padesátých a šedesátých letech, kdy je také přijat za člena Svazu československých výtvarných umělců a dostává tím oficiální punc socialistickým státem uznaného umělce. Jeho fotografický pohled na svět se v této době musel vyrovnat s mnoha novými výzvami. První byla čistě technická. Tehdy Koštial jako jeden z prvních v Československu začal používat barevné filmy, dosud spojené téměř výhradně s reklamou. Pro autory s uměleckou ambicí byla barevná fotografie v Československu v podstatě zapovězena až do doby normalizace, v případě dokumentu dokonce ještě déle. Další výzva souvisela s nástupem komunismu po únoru 1948, kdy se oficiální doktrínou stává umění takzvaného socialistického realismu. Ten se sice částečně opíral o lidovost a lidové umění, nicméně o lidovost oproštěnou od křesťanské tradice, což šlo v podhorských, silně religiózně založených oblastech Slovenska obzvlášť těžko. A do třetice se Vladimír Koštial musel vyrovnat s rozvojem turistického ruchu, díky němuž se začaly překotně proměňovat i samotné Vysoké Tatry a jejich obyvatelé.

Když se tedy dnes ohlédneme po uzavřeném Koštialově díle, najdeme v něm dvě výrazné autorské polohy. Jedna je zřetelně zakořeněna v tradici etnografické fotografie a zaznamenává život a zvyky v podhorských vesnicích, silně vázaných na křesťanství a těsný vztah k přírodě. Druhou linii fotografií představují snímky zachycující dynamický rozvoj cestovního ruchu a moderního životního stylu, plné kempy, hotely, auta a zábavu.

Vladimír Koštial v průběhu let prezentoval své fotografie v desítkách publikací, nesčetných časopisech a také reklamních prospektech a pohlednicích. Byl relativně známým umělcem, když do jeho životního příběhu zasáhla těžká osobní ztráta v podobě úmrtí milované ženy Julie. V podstatě ze dne na den přestal fotografovat a patřičnou pozornost nevěnoval ani svému rozsáhlému archivu. Za svého života se tak Vladimír Koštial dočkal pravděpodobně jediné samostatné výstavy. Příběh ale naštěstí pokračuje a dnes můžeme kvalitu jeho fotografií ocenit díky obětavé práci syna Vladimíra Koštiala a fotografky Lucie Petrůjové, kteří společně celý archiv zpracovávají. Otevírá se nám tak dílo interpretované a znovu utříděné současnými kurátory, dílo možná trochu odlišné, než jak by jeho obraz poskládal sám autor, rozhodně však dílo velké historické i umělecké kvality těsně svázané s dobou a životem jeho tvůrce.

Lukáš Bártl